Podporuje nás:
Obec Dolany
Jarní táboření - výroční sněm kmene
(5.6. 2009)
Je neděle večer a já tady sedím před počítačem, koukám na ta písmenka na klávesnici a přemýšlím co napíši o našem prvním táboření na našem novém místečku. O našich prvních čtyřech dnech, prvních zážitcích, prvních odnesených vzpomínkách. Sic nasty
dlá s rýmou jako trám, lehce unavená a s vůní, která připomíná čtyři dny strávené v týpí, ale s tím krásným pocitem. Prostě šťastná. Není nic hezčího, než když člověk stráví pár dní s lidmi, které má rád a na místě, které je nové, neokoukané, na místě, kde se začíná psát nová kapitola kmene Tate Osmaka, na místě, které se začíná vrývat do každého z nás. Bylo by zbytečné popisovat den za dnem, neboť každý vnímal cosi svého, cosi osobního. A jak je známo, tak myšlenky druhých člověk číst neumí, ale stačilo slyšet smích, radost na tvářích a nejen dětských, aby věděl, že to je to správné. To 
nejhezčí, to co zahřeje na srdíčku. Ale abych alespoň trošinku nechala nahlédnout ostatní do tajů a krás jarního táboření, zasnažím se Vám přiblížit, jak to celé vlastně bylo. Dovedete si představit, jak se indiáni se
všemi věcmi stěhují na čtyři dny na louku, kde nic není, jen všude samá pampeliška a zelenající se tráva? No řeknu vám, úplné stěhování národů. Louka se rázem proměnila v kouzelné útočiště pár blázínků, kteří si spolu užívají každou volnou chvíli. Dny byly plné objevování okolního světa, stavění nové kuchyně, pletení postýlek z proutí, smíchu, radosti, výročního sněmu, sluníčka, deště, kousajících mušek, gripenů. No ani si nedovedete představit, co všechno jsme za ty čtyři dny zažili a hlavně to krásnější na závěr, kolik toho ještě na tomto místě zažijeme. Proto bych nám na závěr (tedy spíše na začátek) chtěla popřát, aby pro nás ono místečko bylo tábořištěm, domovem, místem, kam se budeme rádi vracet, kde budeme hledat pohodu, nalézat inspiraci a hlavně sami sebe. Děkuji Vám za čtyři neopakovatelné dny.
Rybka