Jarní táboření, aneb výroční sněm kmene
(11.6. 2009)
Žít a užít
Zase je
dnou, po dlouhé době konečně začínám balit. Zase hraju ten známý, pokaždé opakovaný boj mezi mnou a baťohem, do kterého hodlám napěchovat neuvěřitelné množství věcí. Naštěstí jsem boj vyhrála a mohu další den pokojně ve 15:02 nastoupit do autobusu směr Miskolezy.
Autobus si drkotá po silnici a už začíná zpomalovat. Vytoupím a rozejdu se směrem k naší zlatavé Zátoce. Chyběla mi. Sotva dorazím na místo, mi, k mému velkému údivu, naproti štěká Bobik. Vlk si totiž špatně přečtl zvadlo a už je na místě. Popovídáme si a to už se postupně trousí zbytek kmene a začíná víkend pod mím soukromím názvem: „Žít a užít“ a taky že se daří. Hned od samého začátku jsou srandy kopce. Začíná se stavět, za
čínají se přepočítávat zásoby. Prostě začíná TO.
Začátek byl fajn. Ale ráno sobotní nám celé propršelo. Jenže mi si nenecháme zkazit víkend a užíváme si to tak, jak to je. Naštěstí asi po dvou hodinách se počasí umoudřuje a my vylezeme z našich doupat na čerstvý vzduch. Zase se začíná žít. Je to super. Hrajeme hry, povídáme si, hrajeme hry,
obědváme, odpočíváme, hrajeme hry, chystá se sněm, zasedá ROP, chočíme si koně...prostě sranda. Den uběhl rychle a my zase po roce sedíme u sněmovního ohně a posloucháme praskání ohně a náčelníkova slova. Sněm uběhl překvapivě rychle a my se už opět soukáme do spacáků s myšlenkou, že se zítra jede domů (a pozítří se jde do školy). Ráno nás ale vítá sluníčko. S mžouráním vylezeme ven na ranní píseň. Ale to už je 9:45 a musíme sebou trochu hodit, aby se to stihlo sbalit. Po vydatné snídani zase začnu hrát boj se svým baťohem, ale zase vyhraju. Pak už to jde rychle. Deky, molitanky, celty, ozan, lining, kolíky, hřebíky, týpí, tyče....A je to. Může se jet domů. Takže zase ve 12:10 odcházím z tábořiště. Vylezu kopec, nastoupím do busu, dojedu domů, zachrastím klíči v zámku, vybalím si a teď tu sedím a píšu co se dělo o víkendu.
Heslo Žít a užít se fakt vyplnilo do posledního písmenka. Tak zase někdy v Zátoce.....:-D
Zi