Zážitky z cest

 

Nejdřív zkrácená verze pro ty, kterým je to jedno:

 

 

Hned v pondělí po obědě jsme vyrazili s Plškovýma a Burkertovýma na dovolenou do Česko-saského Švýcarska. Cíl Stará Oleška kemp Česká brána. Večer jsme tam dorazili a postavili stany i s altánem uprostřed. Trošku jsme hlučeli i po večerce, ale noční klid jsme úplně nenarušovali. Náča usnul v křesílku. V úterý jsme na kolách vyrazili po modré, jenže na druhou stranu a do kopce, tak jsme se vrátili a jeli správně- rozcvička. Pak polévka a návštěva indiánské vesnice. Tam byste koukali, my jsme čuměli. Pěšky jsme šli do soutěsky a projeli se na loďce. Někteří měli jednu cestu zdarma. Zpátky asi 2 km ke kolům, změnit trasu a přes hory a doly do kempu. Zatím jen 38 km. Sprcha a večeře- výborná. Pod altánem u stanu náča usnul. Ve středu jsme jeli brzy ráno lodí z Děčína do Hřenska. Ranní rozcvička od nástupního mola ke druhému a zpět a zase tam. Pěšky jsme putovali k Pravčické bráně a naučnou stezkou na Mezní louky, autobusem jsme dojeli zpátky do Děčína a autama do kempu. Pak večeře a pod altán a náča usnul. Ve čtvrtek jsme se rozhodli jet po cyklostezce podél Labe do německého Bad Schandau. Tam byla rozhledna, nakonec jsme na ni vyjeli výtahem za eura a dolů jsme šli pěšky. A zase nazpátek na kolách až do Děčína na zámek a na zmrzku. Na kole máme dnes asi 58 km. Jedeme do kempu,Vlk neví kde má trenky, které si ráno na sebe bral, našel je – nebral si je. Večeře a altán a náča usíná. Vpátek vyjedem jen kousek asi10 km, jenže... Chytrá paní na informacích ví, kam jsme chtěli, a my jedem. Po 5 km do kopce dojíždíme k Panské skále – čedičové varhany. Krása. Máme DÚ- podívat se na Pyšnou princeznu. Jedeme, zastávka na nákup na gril a do kempu. Tak jsme najeli asi38 km. Půjčit gril, udělat maso, nenarušovat noční klid (na to tam dnes byli jiní) a náča spí. V sobotu ráno balíme. Vlk si nechává klíče od auta v zabaleném stanu, tak znovu rozbaluje. Loučíme se a rozjíždíme se každý jinam. My domů. Díky, díky, díky a zase snad brzy čau. Mašinka

A teď pro ty, kteří se nudí a nemají co dělat:

 

 

 

Po příjezdu z tábora byl doma mazec. Rychle vyprat, poskládat a zabalit a zase jedeme.... Už jsem si myslela, že pojedu s Matějěm sama, ale naštěstí to dopadlo tak, že jel i David. Takže sraz v pondělí 15.7. v Čáslavkách ve 14 hodin. Dorazila naše posádka (David, Matěj a já), hned na to Vlkova posádka (Hanka a Vlk) a připravená byla taky Waštélakova posádka (Šárka, Marek a náča). Ještě něco pokoupit a dofouknout kola a umýt auto a mohli jsme vyrazit. Po šesté hodině jsme dorazili do cíle: Stará Oleška, kemp Česká Brána. Krásná louka, prima kemp, jdeme rozbalovat stany. Jen ta večerka nás trošku zarazila, ve 22 hodin musí být klid, "...tak snad nebudete hlučet...". No to né, jak my by jsme mohli - první den. Museli jsme přece najít v mapě cyklotrasu, abychom ráno vyrazili tím správným směrem. (Já ještě asi nenapsala, že jsme si s sebou vzali kola.) Tak je ráno, v kempu to žije už od sedmi, to nechápu. V rozumnou hodinu vyrážíme i my. Takže jedeme po modrý. Po půl kilometru sesedáme a do kopce tlačíme, trošku kros - kořeny, kameny a kopec. "Hele, asi jedeme špatně, my musíme na druhou stranu!", "...však to byla jen rozcvička...", " ...tady zatočit, tam je modrá..." Máme najeté asi 3 km a co to? My jsme 50 m od kempu. Tak teď už konečně ten správný směr a po modrý. V hospůdce v Růžové se stavíme na polévku a tam se stavují taky INDIÁNI z vesničky Rosenhill. Začínali jsme být zvědaví, co tam všechno bude. No čelist nám padla až na asfalt. Týpka do široka a nízko, neposekaná louka, asi čtyři týpka- trošku natrhaná a to vstupné!! Jéje, ale "stojí to za to, tam se chlapi vyřáděj...", byli jsme ubezpečeni. Jdem do toho. No, lininky by chtěli trošku (trošku, hodně víc) vypnout. Vystavené věci byli některé hezké a asi i vzácné, ale... nechci nic ošklivýho psát, ale holky, kdyby jsme tam naběhli, tak by asi koukali. No a kluci, ty zbraně? Hod oštěpem (klackem), hod tomahavkem a hlavně luk a šíp. Hledali jsme luky, protože jsme si chtěli zastřílet. Matěj ho našel, ale...Nechali jsme svá kola uvázaná u indiánů a pěšky jsme se vydali do Edmuntových soutěsek, tam jsme se projeli Tichou soutěskou na lodičce tam a zpět. A zase jsme se vydali asi 1,5 km ke kolům. Museli jsme změnit původní trasu, nastudovali mapu a vydali se zpátky přes hory a doly do kempu. Ujeli jsme asi 38 km, což není moc, ale byly tam kopce a my jsme na dovolený. Za odměnu jsme si dali výbornou večeři v hospůdce na terase a pak už rychle do sprchy a hurá pod altán mezi našima stanama a dobrou noc, náčo. Ráno vstáváme taky brzy, vždyť nám jede loď z Děčína už v 9.10 hod. Po opětné rozcvičce - totiž přebíhání od jednoho mola ke druhému, jsme se usadili na lodi, objednali kafíčko a užívali jsme si plavbu do Hřenska. Pak už pěšky jsme stoupali k Pravčické bráně. To byl výhled a rozhled do kraje na ty „beďary“. Krásnou cestou jsme šli dál až na Mezní louku, kde jsme si počkali na autobus, který nás odvezl zase zpátky do Děčína. Zase jsme nakoupili něco na večer a už jsme se těšili na večeři na terasu. Pak zase pod altán ke stanům a vymýšlet co zítra. Už jsme měli větší pochopení pro noční klid o 22. hodině. Dobrou, náčo. Už je čtvrtek a my zase vstáváme normálně. Na dnešek jsme naplánovali cestu kolem Labe po cyklostezce až do německého Bad Schandau. Konečně rovina. Jelo se parádně. V Německu jsme se chtěli podívat na rozhlednu a vyjet na ní se dalo výtahem, jenže jsme neměli eura. Ještě, že se Vlk domluví a David všechno vidí a našel převozový bankomat. Vybrali jsme peníze a hurá na vyhlídku, pěšky dolů, nasednout a zase zpátky do Děčína. A protože ještě nejsme unavení, jedeme se podívat na zámek a jeho nádvoří. A po ujetí asi 58 km jsme naložili kola, nasedli do aut a vydali se do kempu. Jenže každé auto si našlo svoji cestu a tak jsme se, naštěstí, zase sešli všichni u stanů. A pak zase na terasu na večeři a pak zase pod altán a zase dobrou noc, náčo! V pátek se projedem jen tak lehce, jenom kousek. Tak příjemným údolíčkem do České Kamenice, tam jsme se podívali do kostela a na vyhlídku. A šikovná paní na informacích nám napověděla cestu na Panskou skálu(čedičové varhany) u Kamenického Šonova, je to jen prý asi 5 km do kopce. Nevadí, jedem. A dojeli. Byla to krása, teda až nahoře. Jen jsme pátrli, kde to vlastně ta Krasomila s králem Miroslavem stála. Rozhodli jsme se pro domácí úkol, podívat se na Pyšnou princeznu. Schválně, jestli to poznáme.... Cestou zpátky jsme se stavili pro masíčko na gril – dneska nebude večeře na terase. A zase nazpátek do kempu. A ke grilu. Tentokrát jsme najeli asi 37 km. V sobotu ráno balíme. Nafukovací matrace, spacáky, stolky, židle altán, kola, stany(stan musí do auta jako první, je velkej a těžkej), všechno už je v autě. A Vlku, kde máš klíče od auta? -Jsou pověšený ve stanu – tak zase všechno ven!!! Ach jo, tak my musíme domů. Waštélakovi jedou za kamarádama do Ústí a Vlkovi si ještě zajedou do Litoměřic. Tak šťastnou cestu a mockrát díky za skvělou dovolenou s váma se všema.
PS : Jen ty večery mohly být trošku teplejší a ne těch 11 stupňů. Tak snad příště. Jo a nemyslete si, že to je všechno, ale do toho počítače se to nevejde a hlavně už bych neměla o čem mluvit... Tak dík a čau Mašinka