Příběh z Prahy....

Týden v Praze, aneb ze života Želvy a Rybky (na pokračování)

Jak by asi mohl dopadnout běžný Rybky týden ve společnosti Želvy? No řeknu Vám, že jak jinak než-li úžasně a suprově. To víte, když se na týden Želvička vydá po stopách studentky dálkové a tráví pár dní s Rybkou studentkou věčně studující, tak z toho nemůže být jen tak obyčejný týden. A taky že nebyl!!! Zpětně si uvědomuji, že jsme se během těchto dnů pouštěly do velmi rozsáhlých výzkumů.

Jeden z prvních se nám podařil ještě v létě, když jsme se rozhodly zjistit, jaký asi bude život slečen, obzvláště těch pražských. Chtěly jsme vyzkoumat, jak se takhle v hlavním městě oblékají, jak nosí kabelky, jak nakupují. Naše první kroky nejprve vedly k pozorování okolí, všímaly jsme si, co, jak a proč se nosí. Teda a dozvěděly jsme se věcí! Tak za prvé – v Praze se dá opravdu nosit cokoliv. Za druhé – ale jediná kabelka se slečinkovsky nosí na ruce (a nééé na rameni). Tím ale vůbec nekončil náš průzkum, musely jsme si to přeci vyzkoušet na vlastní kůži. Inspirovaní šílenými pořady v televizi, které tou dobou drtily diváky a touhou zkusit to osobně – vydaly jsme se hezky do velkého nákupního centra (když už jsme teda v té Prazéé). A huráá na věc – rozhlížely jsme se, prolejzaly všechny možné i nemožné stojany s oblečením. Musím tedy uznat, že já osobně bych se do tak bláznivé akce sama nepustila, ale s tebou Želvo vždycky. Takže si zajisté dokážete představit, jak to asi vypadalo. Obě jsme se nasoukaly do jedné kabinky, v které bylo moooc málo místa a mooc teplo, ale ani to nás neodradilo. A už se na svět dere první noóbl kreace, aneb Želva v fialkovém topíku a in-kalhotech (jen pro informaci, obě jsme se shodly, že takové kalhoty bychom určitě našly i v šatníku našich babiček, neb vypadaly jako by je někdo nosil před námi a vytahal kolena) – ale i přes to, Želvička vypadala úchvatně, neb jsme všechno vybíraly poctivě od šaly až po kabelku. No pak jsem se také nasoukala do nějakých oblečků já. Bylo to opravdu nezapomenutelné. My dvě, všechno to oblečení, foťák a neutuchající smích. Ale během okamžiku z nás zase byly ty známé tváře, které opustily svět noóbl oblečení, zavázaly si ty outdoorové boty a vydaly se zpět do našeho světa.

Ale tím to nekončilo, nyní (tedy téměř o půl roku déle) jsme podnikly další výzkum – tentokrát jsme chtěly zjistit, zda-li fungují naše dětské pokusy, zda-li platí ještě pokus s želatinovým medvídkem. V dětství určitě každý došel k tomu, že pokud ponoří želatinového medvídka do sklenice s obyčejnou vodou a nechá onoho medvídka v tomto nálevu, tak medvídek zvětší svůj objem. A tak jsme se chtěly dozvědět, zda-li tahle pravda pravdoucí funguje i nyní, když už to dětství máme úspěšně za sebou. Takže úkolem bylo koupit sáček gumových zvířátek, čímž byla pověřena Želva. A koupila né jen tak ledajaká zvířátka, ale přímo z farmy, takže jsme si mohly vybrat, které zvířátko zvětšíme – zda krávu, kozu, pejska, kočku či prasátko. Šly jsme na to takticky, zvolily jsme nejpočetnější zastoupení a to měla kočka. Takže pokus pokračoval, do sklenice jsme natočily obyčejnou vodu (tedy tu pražskou, takže malinko víc chlorovanou), vhodily kočku žlutou a čekaly. Během toho jsme samozřejmě nezahálely, chodily do školy, pilně studovaly a dělaly smysluplné věci (jako třeba jedly nebo spíše žraly a koukaly se na filmy). Ale pak to přišlo, nastal den D, rozespalé jsme se sešly u sklenice s kočkou. A….můžeme potvrdit, že i po tak dlouhé době, tento pokus funguje a my si můžeme oddychnout, že věci jsou takové jako dřív (alespoň v případě želatinového zvířátka ponořeného do vody).

Rybka + Želva