Sobrol 2009 Nesytá - Kohoutov
(19.9. 2009)
Sobrol 2009 slovy Gnašky…
Je pátek čtrnáct hodin a já už myslím na to, jak přijedu domů a šupem odjedu na akci zvanou Sobrol. Sbalila jsem batoh a vyrazila. A teď vám tedy povím, jak to všechno bylo a jak jsem to viděla já.
U klubovny už čeka
lo hodně lidí od nás z kmene, včetně těch nejmenších. Kolem čtvrté hodiny na nás čekal autobus směr Sobrol - Camp Nesytá Kohoutov. Tam všechny vítalo sobrolové bludiště, kde se museli hledat razítka s čisly a poté prolézt i s batohem pytlovými tunely. Jak se pak ukázalo, ty lístečky (na kterých jsme měli ty čísla) byly slevy na Kofolu. Když jsme všichni prošli bludiště a prolezli tunely, šli jsme se podepsat na velké oranžové čtverce. Pak nás čekalo malé přivítání v podobě Milana a mikrofonu (myslím že všichni asi víme). Po ubytování jsem šla s Žížalou vyfasovat potřebný materiál na billboardy a sádru na krávu (naše se jmenovala Blažena), po večeří jsme šly s holkama dělat Bláže kůži. Že neuhádnete jaká ta kůže byla? Růůůžová srdíčková!!! Po večeři se stihl udělat jeden billboard pod taktovkou koho jiného než našeho Činkšího. Ještě před večeří nás ale čekal Zbubnukruh (tedy bubnování za asistence
facilitátora) – spoustu bubnů, bubínků a nás. Podle sobrolových pravidel nás všechny dali kolem dvaadvacáté hodiny spát.
Sobotní ráno začínalo kolem osmé hodiny a po snídani se rozjel závod s názvem „Blbárna“. A co
to vlastně bylo? Nejpve se házelo kotoučem, který jsme si vybarvili (u nás samozřejmě Činkšího dílo) pak se házelo tlustou trubkou, úzkou trubkou a nakonec plastovou plackou (a ta vůbec nelétala). Za nás běhali Elča (tu pak vystřídala Káťa), Dáda, Já, Mezikus, Hoblinka, Láďa, Smajlík, Pyžamo, Cecilka a Žížala. Po Blbárně byla dole na louce připravena další soutěž a to s názvem „Mašinka“. Začalo se lokomotivou a pak se přibíraly jakoby vagónky, které se nesměly rozpojit. Tady za nás běhali: Činkší, Dáda, Láďa, Já, Pýžo, Žížala, Elča, Káťa, Smajlík a Cecilka. Po těchto soutěžích jsme se klouzali po plachtě s mýdlem a
vodou. Za nás tam byli Činkší, Dáda a Wašteláka. A konečně přišla chvíle pro naši Blážu, běžel se ,,Kravský závod“. Naši dva nosiči hlavy (Činkší a Dáda) a za nimi samozře
jmě zadky (Já a Žížala), to by však nesměly chybět plničky vemen (Pýžo a Elča a Cecilka), naše dojička Oslík a máselnice Smajlík, a co by to byl závod bez odměřovačky másla, naší Káti. Po obědě byla příprava na cirkus, který se potom konal. Samozřejmě my jsme byli jako první s bleším cirkusem, vrhačkou nožů, provazochodkyní, lasistou, velbloubem a pokusem o světový rekord. Pak následovala večeře a po večeři, co jiného než ROKOTÉKA.
Tancovali jsme, pařili a dokonce tancovali i ploužáky. Prostě super večer a super den.
Nedělní ráno většina z nás pěkně mlčela, neboť náše hlasivky nás po tak náročném večeru opustily. Po snídani se rozjely cáncáky a sbíraly se podpisy od všech těch, které člověk potkal. Ještě před oběděm byl poslední nástup. Vyhodnocovali se nej billboardy, soutěže Blbárna, Mašinka a Kravský závod. Po všem tomhle vyhodnocování přišlo už naše tradiční kolečko. A pak umýt ruce a tradááá na oběd. Pak už jsme viděli jak všichni odcházejí na autobus, až jsme tam zůstali jenom ,,My“, odcházeli jsme poslední - jak jinak to nejlepší nakonec. Bylo to prostě bezva, super…
Gnaška