Bylo to jako v pohádce, přijel černý bujný oř (nablýskaná motorka) s Vlkem jako řidičem a s překrásnou pohádkově vypadající nevěstou, která jak mi pošeptala (se
okamžikem nasednutí na motorku stala opravdu princeznou, z které spadla veškerá nervozita). Součástí celé této pohádky, která se začala psát v sobotu dne 20. června roku 2009 v 11.30 na radnici v Náchodě byl také kmen Tate Osmaka. Úvod už tedy znáte a já se do vyprávění dám, neboť krásné vzpomínky mám.
Všude okolo svatebčané stáli, krásně oblečeni se na svět smáli. Ženich s nevěstou se společně s rodiči a svědky k radnici vydali, ladně do kroku všichni přidali. Už nyní se pohádka rozjíždí, když v tom také Osmáci přijíždí. Vyzbrojeni
skvělou náladou a tajným plánem, aby dokázali, že Vápenka je tím vhodným pánem
. Ale někteří na radnice spěchají, celý obřad si na vlastní očka utéct nenechají. Minuta po minutě ubíhá a nikdo z nás se ani nehýbá, všichni hledíme na nevěstu s ženichem a v hlavě nám probleskuje: „jéé těm to sluší a podívejte na svědka Nikse – tomu to tedy také sekne.“ Své ANO si oba navzájem říkají a slzičky v očích některých se po tvářích míhají. Mezitím se před radnicí Osmáci a přátelé Želvičky chystají, jak Vápenku do role správného manžela přichystají. Nejprve přichází zdravověda, aby manžel při potížích nekřičel běda. Hezky ránu ošetřit, pílí svou pane ženichu nešetřit! A pak tanec přichází, kdy Vápenkovi dochází, že svatba není jenom tak.
Nevěstu si musí zasloužit, její srdíčko a obdiv všech okolo tak vysloužit. Rytmus bubnu poslouchá, tanci v srdci naslouchá. Hrdě hlavu k nebi zvedá, svou nevěstu už nikdy nedá. Ještě Osmáci se k jedné věci chystají, že k obědu indiánsky potravní píseň zazpívají…
Pohádky však ještě není konec, nezvoní tu ani zvonec. Ale nevěsta mi poslala, abych poděkování všem vyslala. Takže poděkování všem, kteří na svatbě byli a všeho se zúčastnili. Ruku k dílu přidali a hezké počasí novomanželům vydali. A ještě musím citovat z úst Želvičky: bylo to super, super, super, super, 1 000 000x super… DÍK.