Bambiriáda Praha 2009

Tak takhle nějak by zněl podtitulek k naší velice vydařené akci. Již samotný fakt, že pojedeme na pražskou Bambiriádu, že budeme spát čtyři dny uprostřed Prahy na Střeleckém ostrově, s výhledem na Pražský hrad a Chrám sv. Víta, na Karlův most a Národní divadlo bylo velikým lákadlem. Bylo to poprvé, co jsme jako kmen navštívili Bambiriádu v Praze a měli ještě možnost v pátek prezentovat Ligu lesní moudrosti.

Ale vezměme to hezky pěkně od začátku, neboť to pravé veselí začalo již ve středu při jízdě vlakem. Naší vlakové výpravy směr Praha se zúčastnili – Káťa jako velitelka jízdy z Červeného Kostelce, Forest, Oslík, Píšťalka a jako další cestující pak za velikého a viditelného mávání přistoupili Činkší, Žížala, Gnaška a já, která jsem se zavázala, že tento cenný poklad dovezu v pořádku na místo. Ostatní (Waštélaka, Vlk, Dáda a Jehla) již byli na Střeleckém ostrově a mezitím se zapojili do příprav Bambiriády. Tak naše povedená výprava mohla vyjet – takže huráááá Praha. No nedovedete si představit, kolik úsměvných chvil může zažít osm lidí při jízdě vlakem a k tomu ještě, když jedeme my = toť záruka velké srandy, že ano Oslíku, Píšťalko a Foreste (tedy spíš Emile Holube – ale to až později). Úkol jsem splnila i radost Forestovi udělala – jeli jsme totiž na eskalátorech a ty Forest miluje. Dorazili jsem celí a v pořádku, tím pro nás končil středeční den. Neboť po takové cestě a chvilky odpočinku se šlo hezky pěkně do hajan. Ale řeknu Vám, že noc na Střeleckém ostrově je také něco výjimečného – celou noc se stále něco děje – šplouchá voda, zpívají ptáci, cinká tramvaj, troubí auta… ani chvilka klidu.

Ale už tu máme čtvrtek, který sloužil k seznámení se s Bambiriádou, prohlídkou okolí, zjišťováním všech potřebných věcí (tedy o něm Vám moc nepovím, protože jsem sic nerada, ale musela jsem utéct do práce). Jak už jsem říkala, tak pátek byl v naší režii a myslím, že neměl chybu. Oslík, Káťa a Jehlička krásně voněly u vonných váčků, které si návštěvníci mohli sami vyrobit. Píšťalka, Žížalka a Gnaška se vyřádily na dětských obličejích, neb měly na starosti malování. Dáda, Forest a Činkší pomáhali při rozdělávání ohně křesáním. Náčelník obstarával celkovou prezentaci Ligy a já s Vlkem jsme zastoupili lukostřelbu. Všichni jsme do toho dali všechno (tak jak to umíme), úsměv jsme vraceli úsměvem a veškerá činnost byla naším přístupem pro okolí příjemná a milá. Lidé chodili, zkoušeli, stříleli, povídali si, ptali se, nebylo minuty, abychom se ocitli na chvilinku sami. Bylo to velmi příjemné a pátek nám tak hezky rychle utíkal mezi prsty. A abych nezapomněla, naše osazenstvo se během pátka rozrostlo o další Osmáky (Šárka, Mašinka, Matěj, Marek a Kemo), kteří přicestovali ze vzdáleného kraje (Dolany, Čáslavky), aby si s námi mohli vychutnat Prahu. Taky, že jsme si ji ještě v pátek vychutnali – vyrazili jsme na noční Prahu. A to bylo něco. Zastávka na Újezdě u pomníku od Olbrama Zoubka (nezapomněli jsme se vyfotit), lanovkou na Petřín (aneb jak Píšťalka bavila celou lanovku), Zrcadlové bludiště, Petřínská rozhledna, hezky pěšky k Pražskému hradu (foto alá kmen na lavičkách či světlo sochy nebo Vlkova průvodcovská přednáška a objevení Emila Holuba – tedy Foresta s cestovatelským kloboukem, foťákem a červenou bundou brázdícího Prahu) a od hradu uličkami ke Karlovu mostu, na Kampu, k Sovovým mlýnům (kam přesídlili tučňáci a lezoucí miminka – a na nich Osmáci) a na Střelecký ostrov a alou spát.

Sobotou pokračovala naše jízda po krásách Prahy – nyní směr Národní divadlo, oběd aneb jak se posilnit na cestu, Muzeum voskových figurín, Václavské náměstí, zmrzlina, akce hoří Mc´Donald, Forest na jezdících schodech v NewYorkru, přivítání Želvičky, výprava za růžovými balónky a rychlými kroky mezi kapkami deště směr Bambiriáda. Je to až neuvěřitelné, kolik jsme toho stihli za pouhé čtyři dny. Sobotu jsme zakončili příjmeným posezením u grilování, povídáním a uvědoměním si, že se asi málo komu poštěstí sedět na břehu Vltavy v pozadí Pražského hradu, opékat si buřty a při tom koukat na Národní divadlo a celý zbytek večerní Prahy. Takže vlastně tak nějak být jednou nohou kdesi v lese či na louce a tou druhou v centru hlavního města…